Je logické, že se kroužkové a další zbroje používaly v kombinaci s textilním, případně koženým podkladem. Ten není archeologicky dochován, ačkoli je jisté, že muselo jít o vrstvenou ochranu, která byla schopna efektivně zachytit rozloženou ránu. V ságách nacházíme oblečení zvané treyja („krzno“), které se objevuje v souvislosti s kroužkovými zbrojemi. Není naznačeno, zda jde o oděv z textilií či z kůže, ale dozvídáme se, že mohly mít rudou i zelenou barvu, což bylo pokládáno za hodné pozoru a což částečně implikuje textilie, které lze do těchto odstínů obarvit. Přikláním se k názoru, že šlo o rovnoměrně prošívané oblečení vytvořené z několika vrstev vlny, které přesně kopírovalo kroužkovou zbroj a které mohlo být případně použito samostatně. Domnívám se, že tento typ odění neměl dlouhý rukáv, a to ze dvou důvodů – rukávy kroužkové zbroje za prvé mohly dosahovat nanejvýše po lokty, a za druhé jejich nositel dbal na to, aby byly vidět šperky na rukou, zejména náramky.
Vycpávanice, jak je známe z našeho prostředí, jsou podle mého soudu nevhodné, protože jsou vzdálené od staroseverské oděvní tradice. Pokládám za pravděpodobné, že se krzna střihem podobala tunikám (kyrtill; např. tunika ze Skjoldehamnu), až na fakt, že byla kratší (případně podle délky zbroje), bez dlouhých rukávů, nerozširovaná klíny, vrstvená a případně prošívaná. Lze proto předpokládat, že tento typ výzbroje postrádal kovové či jiné knoflíky, jejichž použití by se zároveň promítlo v archeologickém materiálu. Navlékání tohoto typu zbroje bylo pravděpodobně řešeno obdobným způsobem jako navlékání kroužkové zbroje, ačkoli nemůžeme vyvrátit jiné metody.
Kroužková zbroj je jedinou spolehlivě doloženou zbrojí pro dobu vikinskou. V pramenech se objevuje pod různými pojmenováními – brynja („brň“), poetické hringar („kroužky“), hringa-brynja, hring-kofl, hring-skyrta a hring-serkr. Člověk by proto při čtení pramenů mohl nabýt dojmu, že tyto zbroje byly daleko častější, než se soudí. Nesmíme však zapomínat, že naše prameny se vztahují k úzkému okruhu vysoce postavených lidí. Kroužkové zbroje se pak stávají vybavením archetypálního elitního bojovníka a jejich časté zmiňování neodráží četnost jejich reálného užívání. Tento fakt nám ale říká, že lepší zbroj bychom v severském prostředí jen těžko hledali.
Pleteny byly klasickým („svatováclavským“) způsobem 4v1 a ve skandinávských hrobech se objevují již od doby římské. To naznačuje, že tradice používání tohoto typu výzbroje trvala ve Skandinávii zhruba tisíc let, a proto představuje typickou výzbroj staroseverských družin a bojových bratrstev. Vliv tradice byl natolik silný, že se promítl i do několika staroseverských vlastních jmen, například Brynhildr a Brynjólfr.
- Kroužkové
zbroje z pohledu skaldské poezie
Skaldská poezie považuje kroužkové zbroje, společně s mečem a helmou, za symbol vysokého postavení. Jsou asociovány zejména s bojovými autoritami – Óðinem, valkýrami (Gunnr, Gǫndul, Hildr, Skǫgul), staroseverskými hrdiny (Gjúki, Hamðir, Hǫgni, Sǫrli) a královskou družinou. Družiníci je měli získávat darem od svého pána.
Kroužková zbroj je podle skaldů nošena výhradně v boji. Její funkce (mimo funkce symbolické) je krycí. Zbroje jsou šedé či tmavé, možná též vyleštěné barvy, a jsou charakteristické cinkáním. Na základě skaldské poezie nejsme schopni stanovit velikost zbrojí, ačkoli jsou nejčastěji srovnávány s košilemi, tunikami a obecně oděvem. Zda měla zbroj rukávy, se nedozvídáme. Naznačeno je též stáří zděděných zbrojí. Zbroj nejčastěji ničí meč a sekera.
Je zdůrazněna činnost kladiva při výrobě brní a explicitně se zmiňuje snýtování. To znamená, že se vyráběly i tuzemsky, ačkoli ve franských ediktech se dočteme, že od 9. století získávali severští nájezdníci na svých výpravách kroužkové zbroje (brunia).
- Kroužkové
zbroje z pohledu
ságové literatury
Ságy nejsou původním pramenem, a proto je těžké stanovit, do jaké míry jsou informace v nich obsažené věrohodné a použitelné pro naše téma. Nicméně zaznamenávají zajímavé informace, které nenacházíme v jiných pramenech.
Přestože zbroje opět slouží jako indikátor vysokého postavení, objevují se poměrně často. Mají šedivou, ale též zlatou a bílou (vyleštěnou) barvu. Používají se jak v boji, tak i v běžném životě jako demonstrace síly a movitosti; v teplém počasí se zbroje odkládají. Zbroje v bitvě podléhají mečům, sekerám a kopím, ačkoli existují i takové zbroje, které není možné prorazit. Dozvídáme se, že muži měli dokonce dvě zbroje na sobě a že některé zbroje byly dvojité a trojité. Není možné říci, zda šlo o zbroje pletené jiným než klasickým způsobem, nebo šlo o vrstvení pletiva na sebe.
Jsou zmíněné různé délky kroužkových zbrojí. Kratší dosahují těsně pod pás, zatímco dlouhé po kolena. Zbroje mají rukávy. Rozparky nejsou uvedeny, ačkoli je pravděpodobné, že je delší zbroje musely mít. Uvedené jsou dokonce šňůrky na zavazování výstřihu.
Po bitvě docházelo k loupení zbrojí, stejně jako je naznačeno na výšivce z Bayeux. Profesionální bojovníci se řídili svými zákony, které jim nakazovaly shromažďovat lup na jednom místě a předat ho svému pánovi.
Ságová literatura dochovává také čtyři jména brní: Finnsleif („Finnovo dědictví“), Emma (zbroj Haralda Krutého), Full-trúi („Naprosto věrná“), Sigfússnautr („Sigfúsův dar“).
- Kroužkové zbroje z pohledu archeologie
Ve zjevném kontrastu k písemným pramenům stojí nálezová situace. Fragmentární kroužkové pletivo sice není neobvyklým nálezem, ale kompletní kroužková zbroj byla nalezena pouze jedna, a sice v norském Gjermundbu. Při případném zájmu o parametry nálezů skandinávských pletiv odkazuji na následující článek.
Hrob z Gjermundbu se datuje přibližně do roku 970. Jedná se o žárový hrob vysoce postaveného muže, zřejmě jarla. Mezi pohřební výbavou můžeme vyjma kroužkové zbroje naleznout také helmu, meč a další atributy moci, který měl zemřelý používat v posmrtném světě. Nalezená brň sestává z 85 fragmentů, což značně komplikuje správnost umístnění jednotlivých dílů. Některé díly zároveň mohly být původně připojeny k helmě jako barmice. Současná podoba zrekonstruované zbroje je dlouhá zhruba 55 cm. To znamená, že původní zbroj mohla dosahovat po boky či po stehna. Její rukávy jsou nepatrné. Dochovaná zbroj váží 5,5 kg a obsahuje zhruba 25 tisíc kroužků.
U nalezeného pletiva se uplatňuje metoda kombinování dvou druhů kroužků – nýtovaných a vysekávaných. Průměry nýtovaných kroužků se pohybují v rozmezí 7,5 – 8,7 mm, vysekávaných kroužků 7,4 – 8,4 mm. Tloušťka drátu nýtovaných kroužků je 1,2 – 1,3mm, zatímco vysekávaných kroužků 1,3 – 1,6 mm. Pro detailnější popis této zbroje odkazuji na následující článek.
Rekonstrukce podoby kroužkové zbroje z Gjermundbu.
Dnešní rekonstrukce brně.
Lamelové zbroje, které mají svůj původ z oblasti Blízkého Východu a centrální Asie, se v průběhu prvního tisíciletí ojediněle objevují v hrobech evropského kontinentu. Do evropského kontextu se dostávají kupříkladu jako dary a svědčí o kontaktech dané země s exotickým Východem. A ve stejném světle musíme chápat i nález lamel ve vikinském prostředí.
Jediný nález lamelové zbroje doby vikinské byl nalezen ve švédském emporiu Birce. Birka tvořila ve své době důležitou obchodní stanici mezi západní, východní Evropou a Orientem. Proto není divu, že zde nacházíme artefakty, které se vymykají skandinávskému kontextu. Nalezené lamely se datují do období let 900 – 950, jejich extrémní fragmentárnost znemožňuje vytvoření rekonstrukce, a proto se musíme uchýlit k hledání analogií v Asii. Nejpodobnější zbrojí je pravděpodobně lamelová zbroj z Balyk-Sook, což naznačuje, že lamelová zbroj z Birky má staroturecký původ. Lamely byly nalezeny v té části Birky, která se nazývá Borg („Pevnost“) a ve které sídlila městská posádka. Jejím vlastníkem tedy mohl být bojovník, který pobýval v Byzanci, kde byly lamelové zbroje poměrně běžné a kde ji mohl získat jako dar.
V Birce bylo nalezeno 720 kovových lamel, z nichž 267 bylo podrobeno analýze, která je roztřídila do osmi různých typů. Pokud nalezené lamely pocházejí z jedné zbroje, pak můžeme předpokládat, původní zbroj z Birky chránila hruď a záda, ramena a nohy po kolena, přičemž jednotlivé typy byly použity na různých částech zbroje. Zajímavé jsou lamely zdobené drobnými vypuklinami, které tvořily přední část zbroje (hruď). Pro detailnější popis této zbroje odkazuji na následující článek.
Jakkoli byla lamelová zbroj kvalitním a cenným typem zbroje, stále byla cizorodým prvkem ve staroseverské zbrojní tradici. Nesmíme také zapomínat, že jediný nález fragmentů lamel z čilého obchodního střediska nevypovídá o možném využívání lamelových zbrojí v celé Skandinávii. V ságové literatuře sice nacházíme spojení spanga-brynja („plátová zbroj“), ten je však pozdní a pravděpodobně se k lamelovým zbrojím nevztahuje.
Typy lamel nalezených v Birce.
Schéma všech osmi typů lamel nalezených v Birce i s nákresem rekonstrukce hrudní části.
Podoba zbroje z naleziště Balyk-Sook. Lamelová zbroj z Birky se této zbroji pravděpodobně podobala.
