Štítí slouží k ochraně nositele. Raně středověký štít je vždy dřevěná prkenná deska, zpravidla kulatého, nebo oválného tvaru, potažená surovou kůží, nebo tkaninou. Jedná-li se o kulatý korpus, z nálezů je možno říct, že průměr se pohybuje v rozmezí 50-80cm. U štítů protáhlých byly rozměry různé.
Kulaté štíty se objevují zejména u severských národů. Hlavním důvodem je, že bojovali zpravidla jako pěší. Pro boj na koni je nutné štít prodloužit. Vzniká nám tak štít mandlový, který se později používal u Normanů. Kulatý štít se mimo přímý boj muže proti muži používal taky ke stavbě formace, například štítové hradby
Bez štítu to prostě nejde. Tehdejší meče nebyly dělány na technický boj (na údery meče do meče). Štít je tím nejzákladnějším, co by válečník raného středověku s krátkou zbraní měl mít. Neplatí to ovšem pro lidi s kopím, nebo danaxem, kteří ale nestáli v přední řadě, ale až za muži se štíty. Navíc pouze Chuck Noris umí odrážet šípy mečem.
K výrobě štítu potřebujeme 1-1,5cm tlusté prkna, surovou kůži (lze koupit jako pergamen za cca 400,-), fůru času, štěstí a šikovné ruce. Na svůj vikingský štít jsem použil 1cm tlusté smrkové desky. Je to zlatý střed. Nepřehánějte to s tloušťkou. Možná, že bude odolnější, ale neunesete ho delší dobu a hlavně se nebudete moct pořádně krýt. Navíc lehký štít se "odrazí" od meče. Těžký štít se vzhledem ke své potenciální energii nepohne = meč se do něj zatne.
Vzhledem k tomu, že jde o rekonstrukci kulatého, raně středověkého štítu, můžete použít dřevo, které najdete v severských zemích, respektive ve Skandinávii. Z možného uvažujte tedy smrk, jedli, nebo modřín. Dala by se použít i lípa. Já jsem použil smrkové dřevo. Má výhodu v relativní pružnosti, lehkosti a měkkosti. Lipové dřevo je měkčí a lehčí, ale bylo by třeba použít tlustší prkna (cca 1,5cm) Někteří kolegové "vyznávají" jasanové dřevo. Je pružné, hutné, ale hodně těžké. Nutno však říci, že volba dřeva záleží především na jeho jakosti (hustotě let) a na tom, co zrovna máte. Doporučil bych pak stejné dřevo použít i na příčky.
Na svůj vikingský štít jsem použil 1cm tlusté smrkové desky. Je to zlatý střed. Nepřehánějte to s tloušťkou. Možná, že bude odolnější, ale neunesete ho delší dobu a hlavně se nebudete moct pořádně krýt. Navíc lehký štít se "odrazí" od meče. Těžký štít se vzhledem ke své potenciální energii neuhne a meč se do něj zatne.
Potahovat by se možná dalo i lněným nebo konopným plátnem, ale surovka není zas tak drahá. Kupte si dost velkou kůži, protože ze zbytku budete ještě dělat okraje a šněrování. Surovka je asi 1mm tlustá. Nic moc, ale na zpevnění to stačí.
Na otázku čím se tehdy lepilo, a zda-li se vůbec lepilo, můžu odpovědět, že jednoznačně ano a to klihem. Já jsem ale použil disperzní lepidlo, které se dá normálně koupit. Vzhledem k dnešním možnostem je to tolerované. Pro opravdové fajnšmekry by se teoreticky dala navzájem prkénka za-kolíčkovat. Myslím si však, že to nebude nutné.
Přichystal jsem si dřevo na štít o průměru 70cm (uvádí se 50-80cm, ale za 60 už neschováte celý loket). Počet prken vedle sebe je libovolný, ale volte rozumný a reálný počet. Aspoň pět a ne více než 10. Prkýnka jsem si vyrovnal na stůl a pak jsem, čistě vědecky, použil tužku na provázku. Vyznačte si střed! Ušetříte si měření při načrtávání díry na madlo. Pak jsem si vzal boční (kratší) lišty na výztuhy. Měly by být až do kraje. Dávejte pozor, aby krajní prkýnka nevisely jen na prostředním madle. Na zpevňovací lišty (předem nachystané (vodorovně)) jsem přilepil první prkýnko. Další prkýnko jsem, po důkladném proschnutí prvního základového, přilepil vedle něj, tak aby bylo ve správném místě (podle kruhu nakresleném tužkou) a přilepil jsem rovněž obě prkýnka mezi sebou. Takhle pokračujete až budete mít celý korpus.
Teď přijde na řadu středové madlo. Je nutné do něj předem vyřezat zápustek na kovovou obruč (viz níže). A tu je dobré už rovnou přiložit pod madlo. Následně jsem doprostřed (kupodivu ZASE rovnoběžně s příčkami a kolmo na prkna) nalepil středové madlo. Do madla pak vyvrtáte díry, a to aspoň dvě na prkno. Díry musí být kuželovité a to tak, že každá druhá proti první (viz nákres). Pak jednoduše zakápnete lepidlem a zatlučete kónické špalíčky.
Po vyschnutí jsem celý korpus ořezal. Vznikne vám tak docela sympatické kolečko :). Podle průměru puklice jsem
Teď bylo nutné celý korpus dobře obrousit, aby se o něj mokrá kůže při schnutí nerozřízla.
Přišel čas na vyměřování kůže. Nechal jsem si po obvodu 5cm navíc. Kůži lze stříhat nůžkami na plech. A nezapomeňte po krajích udělat dírky (asi 4mm) po cca 5cm. Před namočením si dírkami protáhněte provaz. Za tento provaz pak budete utahovat kůži.
Nechte si dost času. Nejlepší je namočit kůži po ránu třeba do vany. Ne do horké vody! Může být vlažná (čistě pro pohodlí při práci, ale ne horká). Kůži namočte asi na 5h. Někde se píše i víc, ale myslím, že 5h stačí. Záleží na teplotě vody. V ledové vodě si počkáte i 8h. Kůže musí být vláčná. Asi jako normální vyčiněná kůže. Měla by se při nátahu protáhnout.
Kůži jsem přehodil přes korpus a utáhl (viz foto). Sám bych řekl, že docela málo, ale bylo to moc. Při vyschnutí se mi ale korpus nepatrně prohnul. Takže, důležité je, že se kůže dost smrští. Moc neutahujte. To by vám vznikl lavor :).
Nechal jsem aspoň týden proschnout. Kůže chytne krásnou barvu (ztmavne)
Ořezal jsem přebytky. Navrtal jsem kraj v nějakém rozumném intervalu 4mm dírky. A nařezal jsem pásy na lemování (šířka asi 8cm). Bylo by možno i víc. Nařezal jsem je tak, aby byly zahnuté (viz nákres). To kvůli tomu, že když pak na štít našijete pruhy prohnutou stranou ven, tak se vám nebudou okraje škaredě krčit.
Přišil jsem dvojitým stehem z namočených pásků surovky (cca 5mm) provázků, ale nezapomněl jsem pod to narvat provaz. To je asi nejlepší způsob jak zpevnit nejrizikovější místa na štítu. Nu a zas jsem nechal zaschnout.
Jednak jsem si ne moc chytře přidělal práci, protože jsem chtěl 8 dírek místo tradičních 6. Takže jsem si musel nachystat 8 dostatečně tlustých hřebíků, kterým jsem rozkoval hlavičku a celkově popustil. Z druhé strany puklice je dobré si místo podložek nechat ukovat obruč. To proto, že některá prkna "visí" jen na jedné příčce. "To jsem i za prudkého lijavce zvládl. To byla docela sranda. Za zvuku syčení, prskání a samotného zvučení kovadliny". Pak jsem už jen při nýtoval puklici a obruč.
Štít je docela těžký.
Bylo by dobré se zamyslet, jestli vůbec malovat. Myslím si, že v tomto nepomalovaném stádiu vypadá štít velice dobře. Vzhledem k tomu, že jsem se ale na fotkách z bitev chtěl rychle poznat, a taky aby ostatní poznali mě, rozhodl jsem se přece jen nějaký ten ornament na štít namalovat.
Malování většinou vycházelo z příslušenství k nějakému kmeni (respektive dneska ke skupině). Je možno použít animální ornamenty, různé propletence, nebo různé způsoby dělení štítů. Vycházelo se taky ze symbolů pro bohy. Musíme dát ale pozor, protože některé vikingské symboly, zvláště ty, které jsou spjaty s bohem boje, připomínají svastiku, což pak u "civilistů" vzbuzuje dojem nacismu.
Já jsem na svůj štít použil symbol Valhally. Základem jsou tři navzájem propletené trojúhelníky. Po ročním malování do všech školních sešitů jsem dospěl k jedné variantě. Tu jsem pak musel dostat na štít. Použil jsem proto tužku na provázku a trochu matematiky. Musel jsem původně rovné čáry ohnout, aby byl celý prostor lépe vyplněn. Od našich severských přátel jsem se dozvěděl, že štíty malované mnoha-esíčkovou malbou se používaly pro zmatení nepřítele. Při útoku se údajně se štíty točilo a tím nebylo možné trefit nepřítele oštěpy nebo šípy. Sami uznáte, že je to nesmysl.
Když už jsem se celou dobu zaměřoval na autentičnost, tak jsem nemohl použít vodovky nebo tempery. Běžně se ale taky
používají barvy
