Prošívanice je jeden z typů zbrojí používaných od raného středověku. Pro vikingy jsou prošívanice tolerované. Z nálezů totiž nejsme schopni potvrdit jejich použití ve Skandinávii. Namísto toho ale můžeme s určitostí říct, že například pod kroužkové zbroje používali tlusté plstěné tuniky. K jejich výrobě se snad časem dostaneme také. Jejich doklady můžeme najít u Franků a Římanů.

Výroba prošívanice

Jak jsem ale řekl, pro nás reenactory jsou prošívanice přijatelné. Dá se říct, že je to i nejlevnější typ zbroje dnes, potažmo i tehdy.

Prošívanice (jak název napovídá) je měkčená tunika z více skrz prošitých vrstev. Správně by se měla dělat z několika vrstev lnu. Nicméně, pro naše účely je levnější použít několik vrstev vlněných dek (třeba armádní přikrývky). Dalším dobrým způsobem je použít na měkčení ovčí vlnu (ostříhanou). Můžete tím vycpat tunýlky.

Tloušťka prošívanice

Tloušťku prošívanice musíte odhadnout. Záleží na tom, pod co ji budete nosit. Pod lamelovku toho už moc nepotřebujete, ale pod kroužky naopak ano. Kroužky samy o sobě nechrání proti bodům a úderům vůbec. V případě, že budete chtít nosit jenom prošívanici (což vřele doporučuji), budete si ji muset udělat ještě tlustší.

V tomto případě se mnou spolupracoval Roman, který se rozhodl pro prošívanici z několika vrstev dek. Děkuji mu za názorné fotky.

Můžete si taktéž povšimnout, že tloušťku prošivanice lze libovolně měnit, například množstvím vrstev deky. Na obrázcích níže je vidět vrstvení rukávu. Množství vrstev deky hraje svou roli v ochraně, ale taky v pohyblivosti. Například v podpaží můžete deku vynechat úplně.

Pro usnadnění práce je dobré si části nejdříve spíchnout špendlíky, nebo Sychrhajzkama a jednodušše sešít "entlovacím stehem" (kdo neví o čem mluví, vyhledá jakoukoliv ženu). Toto vše proto, aby se vám to potom při konečném prošívání nerozjelo.

Materiál

Jako materiál je nejvhodnější použít silné vlněné deky, na barvě a vzoru nezáleží, protože přes všechny deky ještě přijde vrchní vrstva pevného lněného plátna. Stejně tak i vnitřek prošívanice, tam už se může dát jemné plátno.

Sešívání a prošívání

Na prošívání se používá klasický "zadní steh", ale dá se použít i obyčejný jednoduchý steh "nastehovací", protože prošívání slouží hlavně k tomu, aby vrstvy prošívanice držely u sebe, nehýbaly se, a nevznikl tak takový "veliký polštář". Ti poctivější samozřejmě volí sedlářský steh dvěma jehlama. Jak jde vidět na obrázcích, prošiváme jednotlivé části předtím, než je sešijeme k sobě. Půjde to lépe a hlavně potřebujeme, aby vznikl homogenní materiál, a aby se nám to potom nerozpadalo pod rukama.

Kraje částí prošívanice k sobě sešijte křížovým stehem, klasicky, nebo trojtým stehem (kraje sešijete, přečnívající švy ohněte každý na svou stranu a každý znovu prošijte.

Jednotlivé části k sobě můžete přišít křížovým stehem nebo klasickým (trojitě, aby vás vzniklé švy netlačily).

Nezapoměňte na vložené čtverce do podpaží. Bez nich zbroj nevysvléknete (je-li šitá na tělo (měla by být)).

Límec a okraje

Můžete si vybrat, zdali chcete límec nebo ne. Osobně bych jej chtěl a doporučil bych ho pořádně vycpat. Krk je velmi choulostivé místo. Můžete si samozřejmě udělat řemínkové nebo knoflíkové vázaní. Myslím, že to Romanovo je opravdu sympatické.

Nakonec už jenom obšít. Buď zahněte kraje a přešijte je nebo stejně jako Roman můžete použít lněné krajovky nebo kůži.

Délka prošívanice

A je hotovo. Myslím, že se tato práce Romanovi velmi povedla.

Délka prošívanice je samozřejmě na vás. Čím delší, tím níže vás bude chránit. To samé platí o rukávech. Já osobně mám rukávy dlouhé a strkám si je pod nátepníky.

Cena se odvíjí podle toho, za kolik se dají sehnat deky a taky jejich množství (cca 300,- za jednu). Jestli má být prošívanice silná nebo tenká (pod zbroj). Lněné plátno se dá sehnat cca 150,- za metr, takže 2m vyjdou okolo 300,-.

+ Silné nitě na šití a prošívání vyjdou na cca 200,-.

Za poskytnuté fotky a konzultaci děkuji Romanovi ze skupiny Vanir o.s.

Hersir Jón