Věčný chlad

Možná brzy, možná pozdě,
vyjdeme až loď z nehtů přijede.
Ragnarok a s ním smrt blíží se,
s ním Loki se smějíce.

Pak v hradbě štítů povstaneme,
pobíjet mečem stvůry budeme,
toť poslání je mé i tvé,
však ve Valhalle se sejdeme.

Ve Valhalle u Ódinova stolu sedět,
spolu věčně havrany krmit.
Vstříc novým zítřkům
na Drakkaru poplujem.

Tam, kde se moře bouří.
Tam, kde hromy hřmí.
Tam, kde obři chodí.
Tam, kde nic víc není.

Jen věčný chlad a led,
nic víc...